﻿&editionNumber=47
&editionVolume=3506

&centralHeader="BITVA O MOSKVU POKRAČUJE"

&mainArticleHeader="Rasputica a útok Rudé armády"

&mainArticleText="Jižní Moskevská oblast – Měsíc po zahájení operace Tajfun se bleskový postup konečně zastavil na prahu Moskvy. Průlomy a následný kolaps možajské obranné linie otevřely cesty k Moskvě a Kremlu. Wehrmacht stojí před rozhodnutím: vyslat tankové divize do města bez podpory pěchoty, nebo počkat na posily a přeskupit se. Po zkušenostech z počátku války, například z Varšavy, se zdá, že vrchní velení Osy zvolilo druhou možnost.

Nemilosrdné arktické větry přinášející déšť, plískanice a sníh sužují řady německé armády ve dne v noci. Z německých zdrojů v okolí Tuly přicházejí zprávy o těžkých omrzlinách a úmrtích. Navzdory ničivým vojenským vítězstvím Němců se zdá, že Rudá armáda možná prováděla taktický ústup. V neznámém terénu vedou německé síly skličující boj proti nepříteli, který jim nedopřává odpočinek. Logistická noční můra, kterou Wehrmachtu způsobila rasputica, má katastrofální následky.

Dne 29. října zahájila 2. tanková skupina první důrazný útok s cílem dobýt Tulu. Narazila však na neochvějný odpor 50. armády generála Jermakova a první útok byl odražen. Následujícího rána výbuchy granátů ohlásily další útok. Při druhém náporu na Tulu se německé tanky dostaly na dohled města. Oslabená 50. armáda stále drží pozice uvnitř města a čeká na posily. Německé velení, které už nedokáže zajistit ani základní potřeby – potraviny, suché oblečení, munici a benzín – nařídilo zastavení bojových akcí v okolí Tuly.

Dne 31. října byly německé frontové divize spatřeny při ústupu od města pod těžkými útoky VVS. Průzkumné Pe-2 potvrdily, že německé skupiny armád Střed a Jih budují opevněná postavení, což naznačuje dočasné zastavení útočných operací. Pro generála Žukova a obránce Moskvy nemohla tato přestávka přijít ve vhodnější chvíli. 6. stíhací letecký sbor VVS po příchodu posil v podobě stíhaček MiG-3 a LaGG-3 úspěšně omezil účinný dosah bombardérů Luftwaffe.

Taktické operace byly vytlačeny za hranice města kombinací zesílených stíhacích hlídek a více než tisíce protiletadlových děl ráží 25, 37, 76 a 85 mm. Takto mohutná koncentrace protivzdušné obrany činí z každého náletu nad Moskvou mimořádně nebezpečný podnik."

&secondaryArticleHeader="Polikarpov I-16 nad Moskvou"

&secondaryArticleText="Po celém světě je znám jako Siipiorava „Létající veverka“, Mosca „Moucha“, Rata „Krysa“, nebo především „Oslík“ či „Išak“ – ať už mu říkáte jakkoli, I-16 je mezi stíhacími piloty dobře známým protivníkem. Ti, kdo na něm létají, vědí, že dokáže potrápit i zkušeného pilota a zaslouží si respekt. Išak si vybudoval obávanou pověst v manévrovém boji; soupeři jej často podcení, ale obvykle jen jednou. Co I-16 podle moderních měřítek postrádá v maximální rychlosti, bohatě nahrazuje výkonem, zrychlením, rychlostí střemhlavého letu a mimořádnou obratností.

Stroj, který vznikl z návrhu Nikolaje Polikarpova, se začal vyrábět v listopadu 1933. Jeho počáteční převaha se utvářela nad Evropou i Asií. Celkem 475 Polikarpovů I-16 poprvé zasáhlo do bojů ve španělské občanské válce, kde se He 51 a Arado Ar 68 ukázaly jako nedostatečné a byly ničeny zbraněmi umístěnými v křídlech a trupu I-16. V roce 1937 se ve Španělsku objevil Bf 109B, který začal převahu I-16 vážně ohrožovat. Dalších 250 Išaků bylo odesláno do Číny, aby pomohly čelit invazi japonské císařské armády. Stíhačky Nakajima Ki-27, Spojenci nazývané „Nate“, se pro malý I-16 ukázaly jako velmi nebezpečný protivník.

Vyztužená konstrukce I-16 ze dřeva a ocelových slitin nedokázala držet krok s celokovovými japonskými stíhačkami a jejich kulomety ráže 7,7 mm. Těžké ztráty proti japonské armádě během bojů u Chalchyn Golu nad Mongolskem v roce 1939 ukázaly, že drak I-16 dosáhl hranic svých možností. Zkušenosti z vítězství i porážek však vedly k četným úpravám typu I-16 typ 24, který nyní brání Moskvu. Zlepšené pancéřování, motor Švecov AŠ-62 o výkonu přes 1 100 koní a 20mm kanóny ŠVAK z něj vytvořily vážnou hrozbu pro každého protivníka, který by se s dobře vycvičeným pilotem I-16 pošetile pustil do zatáčkového souboje.

Tento malý, silně vyzbrojený stíhací letoun má nyní téměř nemožný úkol: bránit nebe nad hlavním městem navzdory zřetelným nevýhodám proti Bf 109 „Emil“. Létat těsně u svého čísla je vždy dobrá rada, u I-16 však platí dvojnásob. Pro účinný boj s technicky vyspělejšími Bf 109 E-7 Luftflotte 2 je zapotřebí mimořádná souhra a důvtip. V mnoha taktických situacích, kterým VVS čelí, je Išak překonán, avšak chytří piloti využívající jeho přednosti v horizontálním manévrovém boji na I-16 dosáhli mnoha stíhacích vítězství."

&fakeArticle1Header="Němečtí představitelé tvrdí, že Spojené státy „napadly Německo“"

&fakeArticle2Header="Sovětský křižník Vorošilov bombardován Ju 88 v přístavu Novorossijsk"